Finské kurikulum vzdělávání v raném dětství je založeno na myšlence, že učení je sociální zkušeností, protože vztahy dětí utvářejí způsob, jakým vidí svět, a ovlivňují všechny oblasti jejich učení a sociálně-emocionálního rozvoje. Děti získávají nové znalosti a dovednosti prostřednictvím vztahů s ostatními dětmi a jejich učiteli, angažovaností v komunitním prostředí a ve svém bezprostředním okolí. Proto je aktivní účast dítěte nezbytnou součástí jejich procesu učení.
Prostřednictvím interakcí se děti učí sociálně-emocionálním dovednostem nezbytným k tomu, aby se mohly vyjádřit a efektivně komunikovat s ostatními ve všech typech situací. Učí se, jak naslouchat druhým, vyjadřovat se jazykem, sdílet myšlenky, vtipkovat, vyjednávat a diskutovat.
Děti se nejlépe učí, když mají mnoho příležitostí naučit se nové dovednosti a posílit to, co se dříve naučily, výukou ostatních a opakováním. Protože učení je holistické a děje se všude a neustále, děti se také učí zkoumáním svého okolí a pozorováním jednání druhých.
Pozitivní emocionální zážitky a blízké vztahy podporují u dítěte pocit pohody, bezpečí a sounáležitosti, což podporuje jeho aktivní účast a procesy učení. Za tímto účelem pracujeme na rozvíjení blízkých vztahů s každým dítětem a zajišťujeme, že se jim dostane pomoci, kterou potřebují, aby si našlo své místo ve skupině.
Hra je pro děti důležitým způsobem učení, protože jde o společenskou aktivitu. Děti se hrou učí novým dovednostem a přirozeným a radostným způsobem vytvářejí významy o světě a lidech v něm. Mají příležitost komunikovat se svými vrstevníky v hravém prostředí a procvičovat si sociální dovednosti uvolněným způsobem. Proto je nezbytné uznat vnitřní hodnotu a pedagogický význam hry ve vzdělávání a péči v raném dětství.
